Narozeniny II. část :-)

... a opět se slavilo...
V říjnu měl "kulaté" nejen Pavel, ale i Mike a protože jsou naši kamarádi z různých koutů republiky, dlouho jsme se domlouvali, kdy bychom to "zapili" všichni. Tento víkend byl navíc s bonusovým volným pondělkem.
V neděli jsme začali velmi akčně v laser aréně v Olomouci. Pánové byli zcela uchváceni hraním si na vojáčky a samozřejmě jediným cílem bylo vítězství (rozuměj co nejvíckrát "zastřelit" člena druhého teamu). My holky jsme to braly spíše jako odreagování a pobavení. I tak si myslím, že jsme si to užili všichni a spokojenost vládla na obou frontách.

Ono se to nezdá, ale půl hodinky běhat po aréně, schovávat se a krčit je pěkná makačka, ale Pavel nenechal nic náhodě a naložil maso, tak nás po výkonu čekala odměna z grilu.

V neděli bylo krásně, v plánu byl výlet na Kosíř. Procházka nebyla krátká, vzali jsme to z Kostelce přes rozhlednu až do Slatinic, odkud jsme jeli zpátky vlakem. Fotilo se hodně. Zkušenější Michal předával poznatky Pavlovi i Lukášovi a tak to chvílema vypadalo spíše jak na fotokurzu

Jeden staví draka, ostatní radí, jak na to....

Michal s drakem

Drak i lítall, když někdo běhal...

Táňa s Mikem na rozhledně

Manželé Petruchovi

Já s Berniem

Vápenice na Kosíři

Jelikož jsme toho moc nenaspali, pondělí bylo hlavně odpočinkové, ale abychom ho nestrávili jen doma, zajeli jsme se podívat do Plumlova.

Zámek

Přehrada

Děkujeme všem zúčastněným a těšíme se na Silvestra!

Sklípek

K podzimu patří burčák a my se za ním vydali do sklípku ve Starovicích.

Protože bylo krásně, rozhodli jsme se jet už odpoledne, že se alespoň projdeme po okolí. Nakonec jsme se shodli, že popojedeme na nedaleký Dívčí hrádek. Cesta tam byla dobrodružná. Jeli jsme třemi auty, můj drahý vedl výpravu, jen si zapomněl v navigaci vypnout polní cesty a tak se ještě doteď divím, že nemáme proraženou vanu u auta (o poškrábaném laku raději pomlčím, prý se to vyleští...). Nicméně na místo určení jsme kupodivu dojeli všichni vcelku.
Nahoře jsme se kochali krásným výhledem na Nové mlýny a po cestě zpátky zase západem slunce. Pravá podzimní romantika :-)

Dívčí hrádek

Nové mlýny

S Mikem

Západ slunce

Večeře byla dlouhá, protože se podávali pstruzi na grilu a my, posilněni burčákem, jsme si dávali na čas. Pak se degustovalo několika bílých a dvě červená vína a taky jedno ledové, co chutnalo jako tekutý med.

Jedna skupinová

Potom se u krbu pilo a zpívalo a povídalo... skoro do rána :-)

Podzimní brněnské odpoledne

Pavel je z foťáku nadšen. Pomalu ho nedá z ruky, jen nejbližší okolí ho v nové vášni nějak nechce podporovat a pózuje jen velmi neochotně.
Jako nejvděčnější objekt se, mimo přírodních krás, ukázal být Bernie. Ono mu vlastně ani nic moc jiného nezbyde, než poslechnout pánečka... 

Focenou mnou (no, taky si to musím vyzkoušet, ne? :-) )

Minulou sobotu jsme měli sraz s Martinem a Mili v Brně. Napřed jsme si zašli na oběd na Panskou líchu, která byla naším častým cílem, když jsme ještě bydleli v Soběšicích, a taky na rozhlednu.

Pak jsme se zastavili u vily Tugendhat, kde to bohužel bez objednání nemá smysl a pokračovali do centra, resp. do parku na Špilberku.

Vlastně mě to tak trochu donutilo se zamyslet nad tím, jak pořád někam spěcháme. Když jsme v Brně bydleli, ani nás nenapadlo zajet si do centra a jen tak se projít, přitom je tam tak krásně. Měli bychom se méně hnát a více si užívat kouzlo okamžiku, jako třeba v malinké kouzelné hradní kavárničce:

Doufám, že takových příjemných oddychových odpolední bude více!

Narozeniny

Před týdnem se u nás "slavilo". V uvozovkách je to proto, že si oslavenec nepřál nic slavit a tak jsme tomu říkali posezení. Dárek byl předem jasný - Nikon D5100, který si už dlouho přál.

O to víc mu v očích zajiskřilo, když uviděl dort. Šikovná paní pekařka Pavlovi zhmotnila projekt, na kterém pracuje už skoro rok a doufám, že bude dotažen do konce. No podívejte se sami...

PS: Ráda bych poděkovala všem, bez kterých by se fotodárek nejspíše neuskutečnil, a taky Lenči za krásný a výborný dort!

Babí léto

Mám ráda babí léto, pokud tedy zrovna neprší. Pak je radost být venku a těšit se z barevného listí... chodit na dlouhé procházky a na houby... K tomu je ale potřeba košík. Dlouho jsme nemohli najít "ten pravý".
V sobotu jsem ho objevila na Hrnčířském jarmarku v Kunštátě. K mému překvapení tam vystupoval Vladimír Mišík - nikdy jsem ho moc neposlouchala a z rádia znám pouze Stříhali do hola malého chlapečka a Láska je jako večernice. Oba texty mi vždycky přišly tak trochu depresivní, ale po sobotě jsem zcela změnila názor. Poslouchalo se to moc příjemně, musím pohledat na youtube a poslechnout si to znovu bez rámusu z reproduktorů :-)
Samozřejmě nezůstalo jen u koupě košíku, keraminku mám ráda a s tak pěkným sortimentem se nedalo odolat.

Když už jsme měli ten košík, vydali jsme se v neděli na houby. Procházka to byla pěkná, ale protože jsme šli až odpoledne, našli jsme jen jednoho klouzka. Příště musíme vyrazit dřív.

Taky jsme stihli natrhat jeřabiny. Dají se použít na mnoho způsobů, my z nich děláme likér.
Recept je jednoduchý - do pětilitrovky nasypeme 1kg jeřabin a zalijeme litrem slivovice nebo vodky. Necháme to 14 dní louhovat, pak přilijeme do plna svařené kilo cukru s vodou a zase necháme 14 dní v temnu. Mělo by se to průběžně promíchávat, pak se to jen přecedí a voila, máme výborný likér.

Díky Lucce od Fíků jsme objevili kouzlo dýní. Tak vymýšlíme různé způsoby, jak je připravit, ale hlavně jsme si zamilovali dýňovou polévku s kari, která krásně zahřeje, ale skvělá je i bez kari jen na másle.

Dovolená

Možná spíše než dovolená bych měla raději napsat pár dní volna, které u mě začaly čištěním koberce (ne, že by to po týdnu bylo znát, ale aspoň ten pocit.....).
Poslední srpnovou sobotu jsme se vydali na hrady.cz na Bouzov. Těšila jsem se, že uvidím na živo Kryštofy a Tomáše Kluse a Iné Kafe.... ale bohužel nápad jet bez větší časové rezervy mělo více lidí a tak jsme hodinu strávili v koloně pod zámkem a nakonec parkovali v místním JZD, protože ani organizátoři zřejmě nepočítali s takovou účastí.
Kryštofy jsme slyšeli jen z podzámčí.

Ani mě nenapadlo, jaká mačkanice to může být. Naštěstí zde platila nepřímá úměra a s přibývajicími hodinami ubývaly fronty a nakonec jsem se dostala i ke stánku s míchanými nápoji.

Koncerty jako takové byly moc fajn, hodinu na interpreta je sice málo, ale zase má každý svůj omezený čas, kdy může ukázat, co v něm je. Velmi mile mě překvapili Monkey Business, pár písniček znám z rádia, ale naživo nás uvolněná atmosféra úplně strhla.

Protože jsme měli volno jen pár dní a nechtěli jezdit nikam daleko, spokojili jsme se s jednodenními výlety.
Už dlouho jsem se chtěla podívat do Lesa Království u Grygova, Pavel si v okolí našel kešku a tak to konečně vyšlo. Celý les s rozlohou okolo 600 hektarů je přírodní rezervací, jehož největší pýchou je Královský dub starý 400-500 let, k jehož obejmutí je zapotřebí 4 dospělých osob. Je to opravdu majestátní strom viditelný již z dálky. Jediným rušivým elementem jsou koleje pár metrů od dubu, na kterých se prohání pendolino.

Další výlet byl na svatý Hostýn. Cesta nahoru byla strmá, ale naštěstí ne dlouhá. Napřed jsme se osvěžili u Vodní kaple.....

.......pak vystoupali až k bazilice a prošli Jurkovičovu křížovou cestu. Naštěstí tam moc turistů nebylo, tak jsme si užívali klidu tohoto místa.

Do třetice jsme se vydali do nedalekého Krakovce. Stojí tu barokní kaple sv. Antonína, od které je krásný výhled na celé okolí.

Od kapličky jsme sešli do údolí,  a pokračovali podél říčky, byla jsem překvapená, jak malebné údolíčko to je. Jako bonus jsme přinesli půl tašky praváků :-)

Nestíhám, nestačím...

Poslední dva měsíce utekly jako voda. Pořád máme nějaký program zapíjení svobody počínaje a snad letos poslední svatbou v půlce srpna konče :-)

Na pozemku se od května moc nezměnilo. Protože je sucho, jezdíme zalévat stromečky a taky stříkat některé jabloně, protože mají mšice. Při posledním stříkání už nastěstí jen tři nebo čtyři a ne moc, tak snad se to brzo spraví úplně.
Letos poprvé máme půlku mrazáku ovoce. Z různých zdrojů jsme dostali různé ovoce a tak máme namražené meruňky, červený rybíz, jahody a borůvky. V zimě bude každý týden jiná buchta :-)

Zatím jsem pekla jen borůvkové muffiny, návštěvě sice chutnaly, ale můj drahý prohlásil, že ty čokoládové jsou přece jen lepší. Já si pochutnala.

Delší než jednodenní dovolenou jsme zatím neměli a tak jsme se vypravili alespoň na výlet do Tovačova. Byli jsme na zámecké rozhledně a projít se kolem rybníků. Počasí bylo příjemné a relax jsme potřebovali oba, Bernie byl nadšen nejen tím, že nejedeme do práce, ale hlavně výletem. My jsme se těšili na rybí oběd, ale jediná restaurace, která vařila obědy, měla na jídelním lístku jen filé (když se to v rybnícíh hemžilo rybami), ale nemůže být všechno dokonalé, že. Naštěstí mají alespoň rybárnu a tak byl pstruh hned druhý den na oběd.

A co jsme dělali nejteplejší víkend v roce? Vyklízeli a malovali a uklízeli.

Dneska už zase pracujeme a Bernie pojal chlazení se po svém: