Maškarní a vzpomínka na Silvestr

Jako každý rok za posledních pár let i letos jsme se vydali na maškarní do Loukova. Masky jsme samozřejmě vybírali na poslední chvíli. Původně jsem chtěla jít za havajskou tanečnici, ale když jsem viděla pohled mého drahého na příliš obepnuté letní šatičky (s nepříliš dokonalou postavou), raději se jelo do půjčovny.
Od začátku jsem měla jasno, že chci jít za Kleopatru a tak si můj drahý půjčil faraona. Bál byl opravdu vydařený hlavně díky výborné partě lidí. Tentokrát naše parta posbírala nejvíc cen a my byli z dvojic úplně prvníííííí.

Co se Silvestra týče, kvůli mojí práci jsme se mohli zdržet jen tři dny a tak fotek není mnoho (kamarád má zrcadlovku, ale fotky ještě nestihnul upravit a tak stále čekáme).

Přidávám alespoň jednu, jak bááááječně se válelo za pecí....

..... jaké geniální kafíčko nám vařila Ivča.....

...... a jaké krásné počasí nám vyšlo

Odkud je Vaše štěně...?

Na podzim jsme se potkali s Gábi z Kojetína, která loni založila organizaci Russell Rescue. Cílem této organizace je starat se o Jack&Parson Russel teriéry v nouzi. Na webu najdete nejen pejsky ztracené a nalezené, ale i nechtěné a týrané, pro které zajišťují náhradní péči a po veterinárním ošetření je umisťují do náhradních rodin, se kterými samozřejmě zůstavají v kontaktu, aby si byli jisti, že je o chráněnce dobře postaráno.
Než jsem potkala Gábinu, a začala sledovat její práci, byla jsem asi příliš naivní a myslela, že takovým způsobem se přece vydělávat nedá. Bohužel až teď vidím, kolik lidí si na prodeji štěňat "maže kapsu" a z jakého prostředí můžou drobečkové pocházet. Nikdy by mě ani nenapadlo, že se najdou tací, kteří si pořídí několik fenek a psa sloužící pouze a jen k účelu živých pokladniček. O životě psů se v tomto případě vůbec nedá mluvit. Fenky jsou nakryty při každém hárání, žijí v malých chlívkách, kde se často brodí ve vlastních výkalech a po skončení této závratné kariéry jsou buď utraceny nebo vypuštěny a ponechány vlastnímu osudu.
Derou se mi slzy do očí, když vidím zbídačené, ale naštěstí zachráněné pejsky, ale pak mě také napadá, kolik takových ještě je....?!
I tady platí zákon trhu - je-li poptávka, je i nábídka, kterou si tito tyrani nenechají ujít a proto důkladně zvažte, od koho si štěňátko koupíte, chtějte vidět oba rodiče i podmínky, z jakých pochází.

Kdyby jste chtěli R&R podpořit i vy, na webu je uvedený transparentní účet, kam můžete posílat příspěvky, nebo navštivte e-shop, který vznikl při organizaci R&R a jehož výrobky jsou výsledkem šikovnosti přátel těchto russlíků.
Ať už si koupíte drobnost z e-shopu, nebo pošlete finanční příspěvek vězte, že penízky půjdou na dobrou věc. Slouží nejen k financování potřeb pro již zachráněné pejsky, ale také na záchranné mise nebo veterinární ošetření, které je opravdu nezbytné.

I takhle může vypadat původní domov vašeho štěňátka: 

 

PF 2013

Krásné a klidné Vánoce i celý příští rok :-)

Krakow

Letos jsme si nějak nestihli vybrat dovolenou. Tedy stihli, ale měli jsme vždy jen jeden až dva dny spojené s víkendem, což není úplně moc na to, aby člověk trochu vypnul od práce a přiznejme si, že někdy je fajn aspoň na pár dní vypadnout od všeho a vyčistit si hlavu. V počítači jsem našla zapomenutý Voucher koupený již před dvěmi lety, kterému měla na jaře vypršet platnost a tak jsme si řekli, proč toho nevyužít zrovna před Vánoci. Domluvili jsme si hlídání a jelo se.
Počasí nám vyšlo opravdu krásné. Sice byla zima, ale hned druhý den jsme se vzbudili do zasněženého rána a šli objevovat Krakow nejen Vánočně vyzdobený, ale i krásně bílý.
O Krakowu bych řekla, že je to město kostelů. Nakoukli jsme do většiny z nich a každý je úplně jiný, ale všechny krásné. Jen byla škoda, že se v zimě organizované  prohlídky nekonají. Třeba se sem dostaneme znovu v létě a uvidíme i všemi opěvované květinové náměstí.

Tady je aspoň malá fotoreportáž:

Rok

Bernieho první  narozeniny vyšly zrovna na den, kdy jsme měli odjíždět na pár dní do Krakova, ale i tak jsme je stihli oslavit. Bernie dostal chrochtací prasátko (tentokrát mu vydrželo do dnes, i když má nakousnuté ucho) a taky malý dortík. Asi úplně nechápal, co si to ti lidi vymysleli, ale radost z toho měl. Abych pravdu řekla, tak nevěděl, jestli se má dřív vrhnout na jídlo nebo na prasátko, což je u něho neobvyklé, ale i tentokrát zvítězilo jídlo.

Pozn."Balon" z Ikei je taky oblíbená hračka, má ho už asi 4 měsíce a obvykle před spaním si ho přinese, aby si měl o co opřít hlavu. Nevím, jestli okoukal, že my spíme na polštáři, tak nás napodobuje, nebo se mu líp spí s hlavou výš, každopádně je to vtipné. Až najdu fotku, přidám.

Co je nového...

Máme nový byt. Dobře, zas tak nový není. Přiznávám, že tu bydlíme dva měsíce, ale pořád průběžně přicházíme na některé byčejné věci, co naše nová domácnost postrádá, zvláště pak v souvislosti s troubou.
Dřív jsme troubu neměli, obešli jsme se bez ní a nijak moc nám to nevadilo, zvykli jsme si. Teď ji sice máme, ale zjišťujeme, kolik věcí je potřeba, když ji chcete využívat. Třeba obyčejná mašlovačka na vymazání plechu, nebo váleček na těsto.
Mašlovačku už jsme naštěstí koupili a váleček mám slíbený od babičky. Ještě že její domácnost obsahuje takové věci i několikrát :-)

Taky dnes zjišťuju, že za měsíc jsou Vánoce. Ne, že bych nevěděla, kolikátého je, ale vždycky mě překvapí, jak rychle ten čas od prázdnin k Vánocům uteče. Naštěstí pár dárků už nakoupených mám a mám i představu, čím koho potěšit, jen to musím sehnat co nejdříve, abych se vyhnula přeplněným obchodům, které mě začínají děsit už teď.

Ještě jedna novinka. Pavlova mamka si koupila štěně. Je to Švycký honič s dlouhým rodokmenem a i když na sebe s Berniem občas v rámci hry vrčí, doufám, že budou kámoši. Fotka je jen z mobilu a nemyslete si, že takhle je to pořád, byla to spíš výjimečná půlhodinka klidu, kdy jsem si na chvíli přestala myslet, že po náletu dvou štěňat z našeho bytu zbydou jen obvodové zdi :-)

Jiný kraj, jiný mrav

Ano, ano, sotva jsme se přestěhovali od Brna do Kostelce, poznáváme pravdivost tohoto rčení. Tedy aspoň co se pejskařů týče. V Soběšicích stašilo vyjít na louku a už jsme potkali nejednoho psího kamaráda, se kterým se Bernie vylítal a vyřádil. S páníčkama jsme prohodili pár slov, popř. posdíleli poznatky a šlo se veseleji. Tady vyjdeme za město na pole a každý si svého psího miláčka drží úzkostlivě u nohy... co kdyby náhodou... Psi na sebe sice vrtí ocasem, ale páníčci je pokaždé odtáhnou s hlasitým "fuj, nesmíš". Je mi to docela líto, protože si myslím, že jak člověk potřebuje kamarády, tak i pes je rád, že potká někoho "svojí rasy", s kým by se mohl vyblbnout.
Upřímně doufám, že se to časem změní a potkáme vstřícnější pejskaře.

A protože jsme se přestěhovali my, tak i Bernie dostal nový pelíšek. Zatím nemá ničitelské sklony, tak snad mu i vydrží.