Sváteční úterý

Na druhé sváteční úterý jsme se celkem neplánovaně ocitli až na Slovensku. Věřím, že kdybychom výlet plánovali víc dopředu, určitě by se něco semlelo a nedopadlo by to tak příjemně.
Taťka pracuje ve Starém Hrozenkově a už delší dobu jsme se chystali, že se se za ním podíváme. Jednak abychom viděli, kde tráví většinu týdne a pak nás také lákal pohled na Bílé Karpaty.
Přijeli jsme v pondělí večer, stihli jsme se podívat na kopec nad Hrozenkovem, ze kterého jsme viděli na Slovensko a vůbec to byl krásný pohled na kopečky a údolíčka okolo poseté pampeliškami a trsy petrklíčů.
Ráno jsme se vydali kousek za hranice na zříceninu Beckov. Podle internetu měla být zrekonstruovaná, ale zřejme rekonstrukce neprobíhala podle plánu, tak měli zavřeno, škoda. Prošli jsme se aspoň po okolí a pokračovali do Trenčína. Moje původní představa byla, že se dojdeme podívat k zámku a pak zpátky, měli jsme s sebou Berníka a já mylně předpokládala, že psi do zámku nesmí. Pán u pokladny mi řekl, ať si ho vezmu do náruče a že můžeme klidně na prohlídku i s ním. A tak Berník absolvoval nejen výlet do zahraničí, ale i prohlídku zámku.
Musím říct, že to bylo moc příjemné. Počasí vyšlo, my byli spokojení, tak si jen přeji, aby takových vydařených výletů bylo víc :-)

Zřícenina Beckov

Zřícenina Beckov

Trenčín

Rodinný sraz

Na sváteční úterý jsem se opravdu těšila, protože byl v plánu sraz Berníkových sourozenců. Přijeli všichni kromě jednoho. Byl to opravdu zážitek - sedm malých raplíků s maminou v čele :-) Mamina je plavec, tak jsme šli k vodě vyzkoušet, co na to řeknou dětičky a jestli se do vody pustí za ní. Bohužel kromě Temi se nikdo plavat neodvážil, ale i pro slunící se lidi to musel být zážitek - páníčci snažící se dostat svá štěňátka do vody a ti bránící se a běhající kolem břehu.

Po plavacím neúspěchu jsme se vrátili na louku, kde se prďolové ještě vyblbli a za dvě hodinky jsme to kvůli děsnému vedru zabalili. Berník prospal celý večer i noc a vstával až v půl sedmé.... těšíme se na příště!

Bernie a Trixie si opravdu rozumí

Fotek moc nemáme, kdo má, pošlete odkaz. Díky!

Koláče bez práce aneb jedno unavené štěně

Včera jsme bez práce měli koláče nebo spíš unavené štěně :-) Minulý týden se bohužel setkání konalo bez nás kvůli mojí pracovní vytíženosti, ale včera se to opravdu vyvedlo.
Berník viděl maminu i dvě ségry. Mamina byla sice trošku nevrlá, asi jí doma jedno dítko stačí, ale se ségrama se vyběhal až až. Byla to opravdu radost je vidět pohromadě, jak spolu lítaj a perou se.

Tentokrát jsem foťák nezapomněla a máme i nějaké fotky:

Bernie a Temi

Bernie a Temi

Bernie a Trixie - sourozenecká láska :-)

Bernie a Trixie

Trixie

Bernie, Trixie a Temi

Máma Mia a Temi

Bernie a Temi

Nedělní vycházka

Minulý týden bylo krásně a tak jsme vyrazili na Plumlovskou přehradu, že se tam náš raplík vyblbne. Bohužel stejný nápad měla asi polovina okolních obyvatel, tak se to tam hemžilo kolaři, pejskaři i procházkáři a my jsme nakonec docela rychle utekli domů
Tomuto víkendu jsme dali druhou šanci, bylo hezky a tak že se vydáme na nedaleký Kosíř. Třeba budeme mít víc štěstí. A opravdu, kolařů jsme sice potkali dost (upřímně nechápu, jak se někomu může chtít šlapat do takového kopce, když my pěší jsme byli po vycházce zmoženi), ale i tak to bylo moc fajn.
Nakonec jsme vyšlapali až nahoru, Berník se dostatečně vyběhal a řekla bych, že to proběhlo ke vší spokojenosti. Jen jsme trochu podcenili vzdálenost. Naše štěně je sice živé, ale musím říct, že po zpáteční cestě jsem ho kus nesla a ani neprotestoval, přece jen 7 kilometrů je na mimino dost. Prospal celou noc, cestu do Brna i dnešní dopoledne a půlku odpoledne, až jsme se skoro báli, jestli není nemocný. Příště musíme zvolit kratší trasu nebo vzít baťůžek. I když má jen čtyří kila, pěkně se pronese.

Má dáti dal... aneb zase je mi o rok víc

Někdo bilancuje na konci roku, já s blížícími se narozeninami.
Vždycky si vzpomenu, jak jsem byla malá a říkala si, jak to bude fajn, až mi bude 15, to půjdu na střední a budu "velká holka".
Až mi bude 18, nebudu se muset nikoho na nic ptát, budu dospělá, maturitu za dveřmi a nebudu vědět kterou výšku si vybrat.
Ve 24 už ze mě bude přinejlepším paní inženýrka pomýšlející na vdavky.
Mno, za chvíli mi bude 30 a já pořád nevím, čím bych chtěla být :-)
Nicméně jsem došla aspoň ke zjištění, že i když člověk nemá lehké období, je dobré mít kolem sebe lidi, kteří Vás podpoří a i když upadnete, pomůžou Vám zpátky na nohy.
Jsem ráda, že takové lidi kolem sebe mám.

Abych to měla kompletní, tak tady je pár fotek:

S taťkou

S mamkou

Narozeniny

Soužití

Někteří nás varovali, že pořídit si Jack Russela není žádná sranda, vyžaduje spoustu pozornosti a pohybu. Zatím ale musím říct, že občas přemýšlím, zda naše štěně Jack Russelem je. Sice má chvilky, kdy ho chytne raplík a pětkrát dokola oběhne pokoj, ale jinak je to učenlivý mazlík. Ale abych to nezakřikla, uvidíme, jak se to bude vyvíjet v budoucnu.

Jedna z prvních fotek Berníka v pelíšku

7 týdnů

Jedna pózovací

9 týdnů

Když jsme u rodičů, rád leží na vyhřívané podlaze v koupelně

10 týdnů

 

A tady jedna z minulého týdne

No nejsou roztomilí? :-)

Nový člen

Už nějaký čas si říkám, že by bylo fajn napsat aspoň pár řádků o tom, co se u nás děje. Sice už je to měsíc, co jsme si přivezli prcka, ale i tak bych se o tom ráda zmínila.
 

3 týdny

Narodil se 2.12.2011 v 03:54 jako poslední z osmi štěňátek. Na web jeho mámy jsme narazili úplně náhodou, ale okamžitě se nám zalíbil a tak jsme si na 20.12. domluvili návštěvu. Byla to láska na první pohled, no posuďte sami, takový roztomilý bobeček:

5 týdnů

Berník rostl jako z vody, znovu jsme se potkali po Novém roce a to už jsme se pomalu domlouvali, kdy si ho budeme moct vzít domů. Domluvili jsme se na 21.1., skoro jsme nemohli dospat. Bývalí páníčci nám dali spoustu rad, také granulky a hračky do začátku a my jsme teď už ve třech vyrazili k domovu.