Narozeniny II. část :-)

... a opět se slavilo...
V říjnu měl "kulaté" nejen Pavel, ale i Mike a protože jsou naši kamarádi z různých koutů republiky, dlouho jsme se domlouvali, kdy bychom to "zapili" všichni. Tento víkend byl navíc s bonusovým volným pondělkem.
V neděli jsme začali velmi akčně v laser aréně v Olomouci. Pánové byli zcela uchváceni hraním si na vojáčky a samozřejmě jediným cílem bylo vítězství (rozuměj co nejvíckrát "zastřelit" člena druhého teamu). My holky jsme to braly spíše jako odreagování a pobavení. I tak si myslím, že jsme si to užili všichni a spokojenost vládla na obou frontách.

Ono se to nezdá, ale půl hodinky běhat po aréně, schovávat se a krčit je pěkná makačka, ale Pavel nenechal nic náhodě a naložil maso, tak nás po výkonu čekala odměna z grilu.

V neděli bylo krásně, v plánu byl výlet na Kosíř. Procházka nebyla krátká, vzali jsme to z Kostelce přes rozhlednu až do Slatinic, odkud jsme jeli zpátky vlakem. Fotilo se hodně. Zkušenější Michal předával poznatky Pavlovi i Lukášovi a tak to chvílema vypadalo spíše jak na fotokurzu

Jeden staví draka, ostatní radí, jak na to....

Michal s drakem

Drak i lítall, když někdo běhal...

Táňa s Mikem na rozhledně

Manželé Petruchovi

Já s Berniem

Vápenice na Kosíři

Jelikož jsme toho moc nenaspali, pondělí bylo hlavně odpočinkové, ale abychom ho nestrávili jen doma, zajeli jsme se podívat do Plumlova.

Zámek

Přehrada

Děkujeme všem zúčastněným a těšíme se na Silvestra!

Sklípek

K podzimu patří burčák a my se za ním vydali do sklípku ve Starovicích.

Protože bylo krásně, rozhodli jsme se jet už odpoledne, že se alespoň projdeme po okolí. Nakonec jsme se shodli, že popojedeme na nedaleký Dívčí hrádek. Cesta tam byla dobrodružná. Jeli jsme třemi auty, můj drahý vedl výpravu, jen si zapomněl v navigaci vypnout polní cesty a tak se ještě doteď divím, že nemáme proraženou vanu u auta (o poškrábaném laku raději pomlčím, prý se to vyleští...). Nicméně na místo určení jsme kupodivu dojeli všichni vcelku.
Nahoře jsme se kochali krásným výhledem na Nové mlýny a po cestě zpátky zase západem slunce. Pravá podzimní romantika :-)

Dívčí hrádek

Nové mlýny

S Mikem

Západ slunce

Večeře byla dlouhá, protože se podávali pstruzi na grilu a my, posilněni burčákem, jsme si dávali na čas. Pak se degustovalo několika bílých a dvě červená vína a taky jedno ledové, co chutnalo jako tekutý med.

Jedna skupinová

Potom se u krbu pilo a zpívalo a povídalo... skoro do rána :-)

Podzimní brněnské odpoledne

Pavel je z foťáku nadšen. Pomalu ho nedá z ruky, jen nejbližší okolí ho v nové vášni nějak nechce podporovat a pózuje jen velmi neochotně.
Jako nejvděčnější objekt se, mimo přírodních krás, ukázal být Bernie. Ono mu vlastně ani nic moc jiného nezbyde, než poslechnout pánečka... 

Focenou mnou (no, taky si to musím vyzkoušet, ne? :-) )

Minulou sobotu jsme měli sraz s Martinem a Mili v Brně. Napřed jsme si zašli na oběd na Panskou líchu, která byla naším častým cílem, když jsme ještě bydleli v Soběšicích, a taky na rozhlednu.

Pak jsme se zastavili u vily Tugendhat, kde to bohužel bez objednání nemá smysl a pokračovali do centra, resp. do parku na Špilberku.

Vlastně mě to tak trochu donutilo se zamyslet nad tím, jak pořád někam spěcháme. Když jsme v Brně bydleli, ani nás nenapadlo zajet si do centra a jen tak se projít, přitom je tam tak krásně. Měli bychom se méně hnát a více si užívat kouzlo okamžiku, jako třeba v malinké kouzelné hradní kavárničce:

Doufám, že takových příjemných oddychových odpolední bude více!

Narozeniny

Před týdnem se u nás "slavilo". V uvozovkách je to proto, že si oslavenec nepřál nic slavit a tak jsme tomu říkali posezení. Dárek byl předem jasný - Nikon D5100, který si už dlouho přál.

O to víc mu v očích zajiskřilo, když uviděl dort. Šikovná paní pekařka Pavlovi zhmotnila projekt, na kterém pracuje už skoro rok a doufám, že bude dotažen do konce. No podívejte se sami...

PS: Ráda bych poděkovala všem, bez kterých by se fotodárek nejspíše neuskutečnil, a taky Lenči za krásný a výborný dort!

Babí léto

Mám ráda babí léto, pokud tedy zrovna neprší. Pak je radost být venku a těšit se z barevného listí... chodit na dlouhé procházky a na houby... K tomu je ale potřeba košík. Dlouho jsme nemohli najít "ten pravý".
V sobotu jsem ho objevila na Hrnčířském jarmarku v Kunštátě. K mému překvapení tam vystupoval Vladimír Mišík - nikdy jsem ho moc neposlouchala a z rádia znám pouze Stříhali do hola malého chlapečka a Láska je jako večernice. Oba texty mi vždycky přišly tak trochu depresivní, ale po sobotě jsem zcela změnila názor. Poslouchalo se to moc příjemně, musím pohledat na youtube a poslechnout si to znovu bez rámusu z reproduktorů :-)
Samozřejmě nezůstalo jen u koupě košíku, keraminku mám ráda a s tak pěkným sortimentem se nedalo odolat.

Když už jsme měli ten košík, vydali jsme se v neděli na houby. Procházka to byla pěkná, ale protože jsme šli až odpoledne, našli jsme jen jednoho klouzka. Příště musíme vyrazit dřív.

Taky jsme stihli natrhat jeřabiny. Dají se použít na mnoho způsobů, my z nich děláme likér.
Recept je jednoduchý - do pětilitrovky nasypeme 1kg jeřabin a zalijeme litrem slivovice nebo vodky. Necháme to 14 dní louhovat, pak přilijeme do plna svařené kilo cukru s vodou a zase necháme 14 dní v temnu. Mělo by se to průběžně promíchávat, pak se to jen přecedí a voila, máme výborný likér.

Díky Lucce od Fíků jsme objevili kouzlo dýní. Tak vymýšlíme různé způsoby, jak je připravit, ale hlavně jsme si zamilovali dýňovou polévku s kari, která krásně zahřeje, ale skvělá je i bez kari jen na másle.

Dovolená

Možná spíše než dovolená bych měla raději napsat pár dní volna, které u mě začaly čištěním koberce (ne, že by to po týdnu bylo znát, ale aspoň ten pocit.....).
Poslední srpnovou sobotu jsme se vydali na hrady.cz na Bouzov. Těšila jsem se, že uvidím na živo Kryštofy a Tomáše Kluse a Iné Kafe.... ale bohužel nápad jet bez větší časové rezervy mělo více lidí a tak jsme hodinu strávili v koloně pod zámkem a nakonec parkovali v místním JZD, protože ani organizátoři zřejmě nepočítali s takovou účastí.
Kryštofy jsme slyšeli jen z podzámčí.

Ani mě nenapadlo, jaká mačkanice to může být. Naštěstí zde platila nepřímá úměra a s přibývajicími hodinami ubývaly fronty a nakonec jsem se dostala i ke stánku s míchanými nápoji.

Koncerty jako takové byly moc fajn, hodinu na interpreta je sice málo, ale zase má každý svůj omezený čas, kdy může ukázat, co v něm je. Velmi mile mě překvapili Monkey Business, pár písniček znám z rádia, ale naživo nás uvolněná atmosféra úplně strhla.

Protože jsme měli volno jen pár dní a nechtěli jezdit nikam daleko, spokojili jsme se s jednodenními výlety.
Už dlouho jsem se chtěla podívat do Lesa Království u Grygova, Pavel si v okolí našel kešku a tak to konečně vyšlo. Celý les s rozlohou okolo 600 hektarů je přírodní rezervací, jehož největší pýchou je Královský dub starý 400-500 let, k jehož obejmutí je zapotřebí 4 dospělých osob. Je to opravdu majestátní strom viditelný již z dálky. Jediným rušivým elementem jsou koleje pár metrů od dubu, na kterých se prohání pendolino.

Další výlet byl na svatý Hostýn. Cesta nahoru byla strmá, ale naštěstí ne dlouhá. Napřed jsme se osvěžili u Vodní kaple.....

.......pak vystoupali až k bazilice a prošli Jurkovičovu křížovou cestu. Naštěstí tam moc turistů nebylo, tak jsme si užívali klidu tohoto místa.

Do třetice jsme se vydali do nedalekého Krakovce. Stojí tu barokní kaple sv. Antonína, od které je krásný výhled na celé okolí.

Od kapličky jsme sešli do údolí,  a pokračovali podél říčky, byla jsem překvapená, jak malebné údolíčko to je. Jako bonus jsme přinesli půl tašky praváků :-)

Nestíhám, nestačím...

Poslední dva měsíce utekly jako voda. Pořád máme nějaký program zapíjení svobody počínaje a snad letos poslední svatbou v půlce srpna konče :-)

Na pozemku se od května moc nezměnilo. Protože je sucho, jezdíme zalévat stromečky a taky stříkat některé jabloně, protože mají mšice. Při posledním stříkání už nastěstí jen tři nebo čtyři a ne moc, tak snad se to brzo spraví úplně.
Letos poprvé máme půlku mrazáku ovoce. Z různých zdrojů jsme dostali různé ovoce a tak máme namražené meruňky, červený rybíz, jahody a borůvky. V zimě bude každý týden jiná buchta :-)

Zatím jsem pekla jen borůvkové muffiny, návštěvě sice chutnaly, ale můj drahý prohlásil, že ty čokoládové jsou přece jen lepší. Já si pochutnala.

Delší než jednodenní dovolenou jsme zatím neměli a tak jsme se vypravili alespoň na výlet do Tovačova. Byli jsme na zámecké rozhledně a projít se kolem rybníků. Počasí bylo příjemné a relax jsme potřebovali oba, Bernie byl nadšen nejen tím, že nejedeme do práce, ale hlavně výletem. My jsme se těšili na rybí oběd, ale jediná restaurace, která vařila obědy, měla na jídelním lístku jen filé (když se to v rybnícíh hemžilo rybami), ale nemůže být všechno dokonalé, že. Naštěstí mají alespoň rybárnu a tak byl pstruh hned druhý den na oběd.

A co jsme dělali nejteplejší víkend v roce? Vyklízeli a malovali a uklízeli.

Dneska už zase pracujeme a Bernie pojal chlazení se po svém:

Konečně jaro :-)

I když nevím, jestli teploty přes 20 stupňů nejsou spíše letními, ale i tak jsme všichni rádi, že konečně odtál sníh a můžeme se začít více pohybovat venku. 

A tak v sobotu přišla akce "sázení stromů". Teta Hani přivezla asi 22 ovocných stromků, které bylo potřeba zasadit na místo určení a tak jsme půlku soboty "zvelebovali" pozemek. Máme už několik jabloní, hrušní, meruněk, broskvoní a třešeň. Už se těším na úrodu :-)

K ovocným stromům ještě v úterý přibyly dvě lípy. Zasadili jsme je na špici pozemku a pod nimi pak budou bzučet včeličky.

Díky Berniemu objevujeme kouzlo Kosíře. Je to nedaleko a tak jsme tam docela často i proto, že tu není moc kam jinam jít. Při každé procházce objevíme něco nového, naposledy to byla Vápenice - spousta malých kopečků a drobných nerovností po těžbě vápence. A taky tam bylo díky petrklíčům krásně žluto. Trochu mi to připomnělo naše prázdniny ve Skotsku před deseti lety a výlet na ostrov Hoy. Také tam byly tak krásné kopečky, jen tam místo petrklíčů kvetl vřes.

Spací polohy.... pan pes a jeho oblíbený polštář

Výhodou mojí práce je, že můžu až 3 dny pracovat z domu, což náš čtyřnohý společník velmi oceňuje a tak pochrupkává střídavě u mě v pracovně nebo v obýváku, odkud pracuje Pavel. Svůj krásný proutěný pelíšek přes den okázale ignoruje, protože proč by taky ne, když má v pracovně k dispozici celou postel.

A tak vznikají hezké momentky...

PS: kdybyste někdo hledali psí polštář, tak Bernie doporučuje válec. Jak vidíte, je vhodný pro spánek na zádech i na boku a ozvlášť ideální je pro krční páteř:-)

 

Bílé Velikonoce

Už mě ta bílá zima nebaví. Sotva po ránu vytahuju žaluzie a vidím další přívaly sněhu, jímá mě deprese a přemýšlím, zda se vůbec letos jara dočkáme. Jak vtipně poznamenala kamarádka - pokud nám to červenec a srpen nepokazí, bude zima celý rok (čehož se opravdu děsím).

V neděli odpoledne sněžení trošku ustalo, tak jsme vyrazili na vrbové proutky. Cesta to byla nelehká, místy jsme se (v nízkých botách) brodili sněhem po kolena, ale jinak vskutku romantická procházka. Skoro bych čekala za pár dní Ježíška :-)

Několik vrb jsme našli, pomlázka se docela povedla (i když to pěkně bolelo, ale aspoň budu zdravá) a tady je i pár fotek:

 Trefná poznámka: míra sněhu - jeden pes.

Velikonoční zákoutí :-)

Maškarní a vzpomínka na Silvestr

Jako každý rok za posledních pár let i letos jsme se vydali na maškarní do Loukova. Masky jsme samozřejmě vybírali na poslední chvíli. Původně jsem chtěla jít za havajskou tanečnici, ale když jsem viděla pohled mého drahého na příliš obepnuté letní šatičky (s nepříliš dokonalou postavou), raději se jelo do půjčovny.
Od začátku jsem měla jasno, že chci jít za Kleopatru a tak si můj drahý půjčil faraona. Bál byl opravdu vydařený hlavně díky výborné partě lidí. Tentokrát naše parta posbírala nejvíc cen a my byli z dvojic úplně prvníííííí.

Co se Silvestra týče, kvůli mojí práci jsme se mohli zdržet jen tři dny a tak fotek není mnoho (kamarád má zrcadlovku, ale fotky ještě nestihnul upravit a tak stále čekáme).

Přidávám alespoň jednu, jak bááááječně se válelo za pecí....

..... jaké geniální kafíčko nám vařila Ivča.....

...... a jaké krásné počasí nám vyšlo

Odkud je Vaše štěně...?

Na podzim jsme se potkali s Gábi z Kojetína, která loni založila organizaci Russell Rescue. Cílem této organizace je starat se o Jack&Parson Russel teriéry v nouzi. Na webu najdete nejen pejsky ztracené a nalezené, ale i nechtěné a týrané, pro které zajišťují náhradní péči a po veterinárním ošetření je umisťují do náhradních rodin, se kterými samozřejmě zůstavají v kontaktu, aby si byli jisti, že je o chráněnce dobře postaráno.
Než jsem potkala Gábinu, a začala sledovat její práci, byla jsem asi příliš naivní a myslela, že takovým způsobem se přece vydělávat nedá. Bohužel až teď vidím, kolik lidí si na prodeji štěňat "maže kapsu" a z jakého prostředí můžou drobečkové pocházet. Nikdy by mě ani nenapadlo, že se najdou tací, kteří si pořídí několik fenek a psa sloužící pouze a jen k účelu živých pokladniček. O životě psů se v tomto případě vůbec nedá mluvit. Fenky jsou nakryty při každém hárání, žijí v malých chlívkách, kde se často brodí ve vlastních výkalech a po skončení této závratné kariéry jsou buď utraceny nebo vypuštěny a ponechány vlastnímu osudu.
Derou se mi slzy do očí, když vidím zbídačené, ale naštěstí zachráněné pejsky, ale pak mě také napadá, kolik takových ještě je....?!
I tady platí zákon trhu - je-li poptávka, je i nábídka, kterou si tito tyrani nenechají ujít a proto důkladně zvažte, od koho si štěňátko koupíte, chtějte vidět oba rodiče i podmínky, z jakých pochází.

Kdyby jste chtěli R&R podpořit i vy, na webu je uvedený transparentní účet, kam můžete posílat příspěvky, nebo navštivte e-shop, který vznikl při organizaci R&R a jehož výrobky jsou výsledkem šikovnosti přátel těchto russlíků.
Ať už si koupíte drobnost z e-shopu, nebo pošlete finanční příspěvek vězte, že penízky půjdou na dobrou věc. Slouží nejen k financování potřeb pro již zachráněné pejsky, ale také na záchranné mise nebo veterinární ošetření, které je opravdu nezbytné.

I takhle může vypadat původní domov vašeho štěňátka: